Počátky Hulína

PhDr. Prokop Z a o r a l

Vznik nových lidských sídlišť je trvalým znakem historického procesu, avšak čím je tento fakt od nás více časově vzdálen, tím nesnadněji je zjistit a aspoň přibližně určit dobu, okolnosti a příčiny vzniku nových lokalit. Pokouším se v tomto příspěvku ukázat na konkrétním případě moravského města H u l í n a že tak, jako jiná místa - má i ono dávnější původ - nežli se poprvé připomíná.

O tom, že H u l í n je místo starší, nežli máme o něm první záznam, a také kdysi významné, se v dosavadní literatuře nepochybuje. Chybí však důkladnější zdůvodnění a přesnější určení.

K řešení úkolu máme jednak listinné údaje, dále hmotné pozůstatky architektury, to je románského emporového kostela, jeho patrocinium a posléze pramenem nám může býti i samo místní jméno.

První zprávy o H u l í n ě jsou až z r. 1224.Tehdy zde vydává Přemysl Otakar I. listinu pro Opavu a Přibyslavice. V obou případech vystupuje zde řada významných osob současné doby, jako svědci těchto právních aktů. Další listina z 24. ledna 1238, vydaná markrabětem Přemyslem pro Doubravník – „apud Hulín“. Konečně ještě v l.polovině 13.století roku 1248 je jmenován v Hulíně vilicus CHISLING.

Co nám říkají pro naši tézi tyto čtyři listinné zprávy? Vidíme, že v Hulíně dvakráte vydává listinu král a je přítomna řada svědků a tak můžeme předpokládat, že roku 1224 byl Hulín místem, které patřilo zeměpánovi a že tam byly stavby, které mohly poskytnout útulek rozsáhlé družině panovníka. Z třetí listiny se dá soudit, že H u l í n v okolním okruhu byl místem buď významným, nebo patřícím zeměpánovi, poněvadž je uveden v dataci ve formě „apud“ - u. Zpráva o hospodářském úředníkovi ukazuje, že v H u l í n ě bylo jisté středisko zemědělského velkostatku.

Další listina z 23.května 1261 dosavadní závěry potvrdí a ještě upřesní. Přemysl Otakar II.dává biskupovi Brunovi za velké zásluhy „totum districtum H u l y n cum ipsa forensi villa Hulyn“ a další tři vsi spolu s patronátním právem kostela. To znamená, že Hulín byla zeměpanská trhová ves s kostelem a zároveň střediskem jistého obvodu, který zahrnoval vedle vlastního Hulína ještě další tři vsi: Pravčice, Němčice a Starou Ves.

Zajímavé je označení tohoto obvodu slovem „districtus“.

Nahlédneme-li do věcného rejstříku II.svazku Emlerových regest, vidíme, že v době vydání listiny zaznamenal tento termín zeměpanský hradský obvod. Ovšem položíme-li si otázku, zda v této době byl Hulín střediskem správního obvodu, musíme konstatovat, že tato myšlenka není dobře možná, poněvadž v hojných současných listinách nikde se neuvádějí zeměpanští úředníci, kteří by se psali po Hulíně. Tuto skutečnost si dobře uvědomil Boček a proto v regestu listiny nahradil „districtus“ termínem „circuitus“ - újezd. Ovšem naproti tomu nemůžeme pokládat označení hulínského obvodu termínem „districtus“ za náhodné, a nebo za nějaký omyl. Musíme proto hledat jiné vysvětlení, proč je v listině tento termín použit, poněvadž terminologie současných listin je přesná. Nejpravděpodobnější výklad užití termínu „districtus“ v této listině je ten, že se v něm ozývá stará tradice, která se zachovala až do vydání listiny. Podle ní se dá předpokládat, že někdy v dřívější době mohl být H u l í n správním zeměpanským centrem většího obvodu, než je v listině zachycen, ale muselo by to být v době hodně dřívější, poněvadž se nám nezachovaly o tomto faktu žádné jiné zprávy.

Z architektonických památek dodnes se zachoval v Hulíně zbarokizovaný románský kostel; byla to jednolodní emporová stavba, svou zastavěnou plochou největší tohoto typu v našich zemích. Hladce opracované zdivo z větších kvádříků ukazuje, že tento kostel mohl vzniknout na konci XII.století, spíše však začátkem XIII.století. Umělecko-historická literatura je ve svých soudech velmi nejednotná, naposledy MENCL datuje portál do doby kolem r. 1240 - 1250. Portál však vnikl asi později, než vlastní stavba.

K přesnějšímu datováni stavby může nás přivést tato úvaha: Listina z roku 1224 pro Opavu dosvědčuje v Hulíně přítomnost krále Přemysla Otakara I., biskupa Roberta a dalších osob, které tvořily doprovodnou družinu. Můžeme předpokládat, že se dostavili k dokončení hrubé stavby kostela a jeho vysvěcení, zvláště proto, že kostel je zasvěcen sv. Václavu. Je-li v listině změněná indikace, nemusí to být omyl, ale je to spíš jiný její druh, který se změnil 24.září. Tento fakt zvyšuje pravděpodobnost domněnky, že kostel byl již zhruba hotov v roce 1224. Ovšem přesnější datování této stavby může nám podat pouze historik umění, na jehož podrobný rozbor a zhodnocení tato cenná památka naší architektury doposud čeká.

Avšak zeměpanská stavební činnost v Hulíně na počátku XIII. století nevylučuje možnost, že tam by nemohla být kultovní stavba starší, zvláště když v listině z roku 1261 se zachovala tradice o hodně starším zeměpanském centru. Takovou možnost může naznačit také patrocinium kostela.

Je známo, že Václav - světec z přemyslovského rodu byl uctíván jako patron celé země a byly mu zasvěcovány kostely v různých dobách, ale přece se dají rozlišit jednotlivé vrstvy časově odlišné. Ze starší doby jsou na Moravě kostely zasvěcené sv. Václavu na zeměpanských majetcích hlavně sice na okraji země (sv.Václav je ochránce hranic), ale také uvnitř země. První zasvěcení kostelů sv. Václava můžeme přiřknout vládě Břetislava I. Po návratu z polské výpravy buduje Břetislav kostel sv. Václava a kapitulu při něm ve Staré Boleslavi a dvojí vítězství nad Jindřichem III. u Brodku v Čechách, oslavuje kostelem téhož zasvěcení u Brodku. Dále na Moravě je kostel sv. Václava v Břeclavě na hradě. Tento hrad založil, jak ukazuje jméno nepochybně Břetislav I. Z uvedeného vyplývá, že kostel v Hulíně. zasvěcený sv. Václavu by mohl pocházet již z doby Břetislava I. Toto tvrzení, podepřené pouze důkazem z analogie, může být jen málo průkazné, stane se ovšem pravděpodobnějším, podaří-li se důkaz, že Hulín mohl vzniknout aspoň v době břetislavské.

Místní jméno je cenným pramenem, jehož rozbor může mnohdy rozřešit otázku vzniku a časového vročení sídliště, Místní jméno H u l í n je utvořeno od osobního jména Úla příponou „ín“ a s příslušným „h“ - H u l í n. Takové, od osobního jména zakončeného - a je dosti časté a doklady tohoto typu na Moravě jsou již ve II.polovině XI.století: například Podiva - Podivín (1067), Hajča - Hejčín (1078), Hněvota - Hněvotín (1078), Kojata - Kojetín (1233).Osobní jména mužská, zakončená a ve staré češtině jsou dosti častá a hlavně hypokoristika v češtině vůbec jsou s oblibou tvořena: Benediktus - Beneda, Cunradus - Kuna, Paulus - Pala.

Úla je také domácké jméno, utvořené od cizího jména Ulricus - Oldřich. Čili H u l í n můžeme vykládat jako Oldřichův hrad (dvůr). Nedá se rozhodnout, zda prothetické „h“, které je jev ve staré češtině obvyklý a hodně starý, přisunulo se k původnímu osobnímu jménu, nebo až k místnímu jménu. Máme-li osobní jméno zakladatele sídliště a připomínáme-li si, že Hulín je zeměpanskou lokalitou a že máme zachovalou tradici, sice později o zeměpanském centru, vidíme, že Oldřicha - Ulu - můžeme ztotožnit s českým knížetem 0 l d ř i c h e m.

Toto určení zakladatele nám pomůže také vročit založeni H u l í n a do poměrně krátkého časového úseku - od srpna r. 1017, kdy Oldřich dobyl na Polácích Moravu.

Podařilo se tedy posunout dějiny Hulína o 200 let zpět. Ovšem toto zjištění vyvolává různé otázky, na něž není odpověď tak snadná. Především je nutno zdůraznit, že odpověď na nejdůležitější z nich, jak Hulín tehdy vypadal a z toho faktu vyplývající zjištění o významu této lokality v Xl.století není v možnostech historika, který, buduje své soudy na hrstce pramenů, které nám šťastnou náhodou zachovala minulost. Konkrétnější odpověď však může podat pouze historický archeolog, jehož prameny zůstávají ukryty pod povrchem země a čekají na své odkryti a zhodnocení .

Zprávy vlastivědného ústavu Olomouc

č. 99 - z roku 1966